• MÓDA

ŘEČ BOT

Clarisa de Casta
Únor 23, 2015
Onehdy jsem zavítala do víru velkoměsta, respektive do víru statisícového města. S několika přáteli jsme se domluvili, naplánovali termín a vyrazili trochu popít. Těmto picím akcím svorně říkáme Tour de bar.

 

Na poslední chvíli se k nám přidalo ještě několik známých a musím uznat, byla nás pořádná banda. Páteční večer tedy mohl začít! Prolezli jsme několik hospůdek a barů.  A jak se říká, noc je ještě mladá, vcuclo nás to k ránu na místní diskotéku.

Díky pracovní destrukci jsem i při posezení s přáteli místy pokukovala po garderobách mladých žen a slečen, abych si dělala obrázek, co tady zrovna frčí. No, řekněme, že tady frčelo snad všechno.

Omladina kalila jak utržená ze řetězu. Bylo jasné, že většina dívek páteční večer pojala podle seriálové linky Sex ve městě. Dívky, povětšinou stylizované do současného trendu levných módních časopisů, splývaly s davem. Jiné zase tak vyčnívaly, že jsem dost dobře nepochopila zdroj jejich inspirace. Některé modely dokonce upozorňovaly na samu majitelku, že právě tento kousek je jejím nejlepším v šatníku. Zaznamenala jsem také přírodní typy. Jako by tyto dívky neřešily svou slupku, ale vyčkávaly, až někdo odhalí jejich duše. 

Pár skleniček mi zřejmě vytříbilo oko. Čím dál častěji jsem totiž měla pocit, že většina pěkně oblečených děvčata celý komplet zevnějšku pohnojila zejména výběrem obuvi. Leckterá z nich s sebou táhla fejkovou kabelku ve snaze o luxus. Jako by ona levná taška měla být obdivována.

 

 

Zaměřila jsem se tedy na botky, a opravdu mě nešálil zrak. Kecky s velkým jazykem, sportovní tenisky či pohorky měla snad každá druhá holčina. Co je k tomu vede, propána?

Brzy k ránu, se zašmodrchanými závity v mozku, jsem se neudržela a prohodila řečnickou otázku mezi mé přátele. Se ty holky vůbec neumí obout?! To je děsný, sakra!

Následovalo mé hořekování na staré dobré časy, kdy já s kamarádkami vymetala kdejaký lokál a dle typu akce jsme byly řádně nastrojené do posledního detailu. Stejně tak dnes dodržuji určité módní dekorum.

Chlapi v mém okolí se rozchechtali. Jeden z mých přátel, bývalý proutník a rozený znalec žen, se ujal vysvětlování. Jak je v dnešní době těžké natrefit na pořádného chlapíka, co by byl co k čemu. A ty holky to vědí. Je jiná doba a ženských, co chtějí uhnat chlapa, je jak much. Za jeden večer musí oběhnout nejednu pařbu a to by v botkách s jehlovým podpatkem nezvládly. Než zkontrolují všechny veřejné štace, kde se vyskytují pěkní hoši, upadly by jim hnáty. Na to nemají čas, prostě rychle stárnou. A až nějakého uloví, tak si boty stejně sundají, doplnil svá moudra borec. A toho, prosím pěkně, nazývám kamarádem!

 

 

Následoval bouřlivý smích. Pan vtipný hodil pohledem na partičku vedle nás a šibalsky se usmál. Otočila jsem se, co se děje. V tu chvíli mě polilo horko. Trio vyfiknutých kočiček stojí opodál a po očku s tím pitomcem laškuje zřejmě pěkně dlouho. Tak to je nářez! Pomyslela jsem si a sjela pohledem culícím se princeznám na boty. 

Co dodat? Všechny tři koketky přešlapují v keckách a v nich jazyky jak sloní uši. Jako by říkaly, jsme veselé a hravé, zavolej nám do klubu! Ihned mě napadlo, že na našeho taťku od rodiny to fakt asi zabírá. 

Tak si říkám, byly jsme i my tehdy takové? Asi ano. Akorát jsme nosily jehly a čas nám plynul pomaleji, jak tak koukám…

 

Ohodnoťte tento článek!

KOMENTÁŘE

PODOBNÉ ČLÁNKY