• LIDSTVO

MILUJU ISLÁM

Rudolf Havlík
Červen 19, 2015
Miluju muslimy. Jsou super. Chodící charisma. Co by za to šlupky ze Superstar daly. Kromě toho jsou fotogeničtí. Mám je rád, protože je na co se dívat. Narážím do nich na světě pořád. Den za dnem.

 

V barech, na ulicích, v letištních halách. Neprostupná hradba skrytých emocí a podivné módy, ukrytá pod bariérou neinformovanosti. Lidé se bojí většinou věcí, kterým nerozumí, které nechápou, a i když o tom dokáží nakecat hromady demagogických žvástů, logické argumenty většinou zůstávají ležet mimo konverzaci. A z té se dá zjistit leccos. Minimálně si vytvořit osobní názor.

„Já myslel, že kouřit nemůžete.“ Přidržel jsem zapalovač u huby obtloustlého Araba v bílé košili a poposedl si na barové židličce. 
“No, doma bych to neudělal, ale tady venku to nemusím řešit.“
“Aha. Jasně. Takže až se vrátíš domů?“
“Tak nebudu chlastat, nebudu hulit a budu sekat dobrotu.“
“Hm. Tak to bych se domů těšil člověče.“ Zasmál jsem se a naklopil do sebe whisky. 
“Já se náhodou těším. Budu zase součást rodiny. Budu někdo.“
“A kdo?“
“Tady si mě nikdo neváží. Otec má vysoké postavení. Všichni si mě budou muset vážit.“
“Respekt u druhých lidí si nezasloužíš tím, že ti dá fotr tašku plnou dolarů.“
“U nás ano. I ty bys měl ke mně respekt.“
Zasmál jsem se, típnul cigáro a slezl ze stoličky. Poplácal jsem Araba po rameni. „No, kdybych měl mít respekt k člověku, kterýmu fotr koupí Maybach, raději bych se odstěhoval do Grónska.“
“Vy Evropani nemáte kouska úcty.“
“Asi proto, že dolar už není to, co bejval.“

Mám rád muslimy. Je s nimi sranda. Jejich pusa většinou jede rychleji než mozek a sami se dokáží nahnat do pasti logických nesmyslů. Obtěžkáni penězi, které jsme jim narvali do kapes my sami, si mohou dovolit cokoliv. V první řadě nenávist vůči těm, kteří jim ty prachy dali. Všichni svorně nesnáší Ameriku a Evropu. Jsou ochotni se kvůli tomu nechat vyhodit do vzduchu s legračním výrokem na rtu. Vyhrožují násilím a svatou podělanou válkou. To jim jde výborně. Všichni ale hulí Marlbora, souloží Evropanky, které jim tu jejich debilitu z peněženky žerou, popíjí irskou whisky, kupují si iPhony, žerou v KFC, milují značkové hadry a zbožňují Superstar. Tohle jim přijde v pořádku. Je s nimi legrace. Kázat vodu a pít víno umí dokonale. Banda pokrytců, která vyhrožuje ve chvíli, kdy je nachytáte v gordickém uzlu logiky. A když se jim něco nelíbí, jsou někteří ochotni to uplácat kamením případně to vyhodit do povětří. Tak se mají řešit problémy. Měl bych to v Číně zkusit. Ale to bych za výbušniny musel utratit všechny svoje úspory.

„Ženský tady jsou k ničemu.“ Poznamenal Arab a zapálil si cigáro.
Napil jsem se kávy a pokrčil rameny. „Hm. Mně přijdou v pohodě. Kromě toho naše holky jsou nejhezčí na světě.“
“Jenže si dělají, co chtějí.“
“No, to je jasný. Stejně jako ty. Jako všichni ostatní. V tom je ten fór, že jo.“
“Jsem hrozně žárlivej. Nemůžu jí nechat někam jít samotnou.“
“Aha. Takže jí chceš mít zavřenou doma? Než tě poznala, chodila všude. Umí se o sebe postarat.“
“Kde jinde by měla bejt. Když má mě.“
“Hm…“ Kdekoliv? Muslimové jsou legrační. Jejich mozek je vymletý falešnou jedinečností. Tenhle zrovna chlastá na žal. Jaggermeistera. Holka, kterou nutil, aby dřepěla doma, mu logicky dala kopačky a našla si nějakýho fotbalistu. Sice z bláta do louže, ale pořád lepší být s debilem než s debilem, který vlastní ego velikosti Saudské Arábie. Tohle těm ebenovým posluhovačům proroka nevoní. Vždyť přece v tý bájo knížce psali, že když lusknu, všichni budou v pozoru. A tady to najednou nefunguje. Muslimové chtějí souložit cizí holky a jde jim to dobře, protože ty naše děvčata na tyhle krasavce berou, ale ti je hned druhý den chtějí zavřít pod petlici a to už není zase takový odvaz. Jedna moje známá, chodila do kavárny. Denně. Skoro pořád. Studovala arabštinu a pokud jsem jí dobře poslouchal, tak není lepší místo na světě, než někde s báječným muslimem a kupou dětí pěkně v černý plachtě. Po půl roce si našla krásného, větrem ošlehaného Araba, který jakoby vypadl z jemenské pohádky. Potom přišla v šátku a přestala se bavit s lidma. I se mnou. Po pár týdnech dorazila na kafe v džínách, vytahaným triku a s báječným monoklem na oku. Přišlo mi to tenkrát legrační.

“Ty hele, a co teda říkáš na tu karikaturu?“
“Toho člověka bych zabil. Kdyby sem teď přišel, tak ho zabiju hned.“
“A proč? Vždyť jde o hovno.“
“Vy Evropani si ze všeho děláte jenom srandu. To je náš Prorok. Proč se do nás pořád navážíte? Tohle je nepřípustné.“
“Navážíme se do všeho. Malujeme Ježíše jako komiksovýho hrdinu. Retušujeme Obamovi bílou pleť, šišláme na Vietnamce. Proč myslíš, že tady můžeš dřepět a hulit si doma trávu, chlastat a klátit ženský? Nelíbí se ti to?“
“Ale to je něco jinýho.“
“A co jinýho? Jak se ti jezdí v Audi? Vždyť si můžeš koupit nějaký arabský…vůz..teď nevím, který by to mohl být.“
“Ale Prorok je Prorok.“
“Ale tady je nám nějakej Prorok prostě u prdele, chápeš?“
“A potom se divíte, že vás ničíme.“
“Tomu se nedivím. Jen se divím, že si přijedeš vystudovat univerzitu, protože u vás by tě naučili leda dávat cihly na sebe, žereš tady McDonalda, hulíš jak fabrika, podvádíš, děláš si srandu z čehokoliv a pak lup ho, otočíš o tři sta šedesát. Taky si děláš srandu ze všeho. To dělá každý. A když rozdáváš, musíš umět i přijímat.“
“Blbost.“
Obecné pravdy neplatí. Všude existují vyjímky a většina muslimů není ortodoxní. Celá Malajsie, Indonésie a o tom se popravdě moc nehovoří, protože se to nehodí do mediální šablony. Ti ostatní jsou ovšem jiní. I když jich je mizivé procento. Potkal jsem jich desítky, snad stovku osobně a snažím se s nimi hovořit a prostě se otevřeně ptát. Nepoznal jsem ale ani jednoho, který by nepodporoval útoky proti Dvojčatům nebo by mu nějak extra vadilo sem tam ucihlovat ženskou k smrti. Ani jednoho. A někteří byli zatraceně cool. V citlivých tématech se neliší, ať už je to podnikatel, číšník nebo ten fajn surfař s tělem tak krásným, že bych si ho vzal na leasing. 

Miluju muslimy. Jejich smysl pro argumentaci. Všech těch pět pilířů, výklad práva a Korán. Prostá čirá demagogie. Připomínají mi děti na písku. Chtějí si dělat to, co se jim líbí, ale ve chvíli, kdy musí sami ustát argumenty z druhé strany, schovávají se za Boha. Pardon. Za Proroka. Dvě nekonečna. Tři nekonečna! To nejde. Nekonečno nekonečen. Ne! Nekonečno nekonečných nekonečen!!! Náboženství je slepá ulice se zdí hlouposti na konci. Všechna jsou stejná. Jen tahle banda opálených inteligentů je ochotna místo tichého prznění ministrantů, prosazovat svůj názor pomocí náloží s hřebíky. Jsou to vtipní kluci. Silní v partě, proti jednomu. Ve chvílích, kdy se musí sami hájit a nemohou kolem vás postávat v hloučku, mávat rukama a řvát jeden přes druhého nesmysly, najednou tu sedí jen…hloupé dítě s iPhonem v ruce.

„Máš nádhernou ženu.“ Prohlásil jsem. 
“Děkuju.“ Hrdý Arab mi ukazuje fotku v peněžence někde na letišti v Kuala Lumpur. On, rozesmátý, šavlooký elegán a vedle něj černý stan s kulometnou dírou na hlavě a oči. Nic než černá silueta, oči rozmázlé špatnou expozicí. Legrační. Jako kdyby se nechal vyfotit s miniaturní černou jurtou. 
“Můj otec je šejk.“ 
“Můj fotr byl natěrač.“
“Co to je?“
“Něco jako šejk.“ S inteligencí na tom byli určitě podobně. „Hele, fakt zabiješ ženu, když získáš pocit, že tě nectí?“
“Samozřejmě. Jinak by si mě nikdo nevážil.“
“Hm. Aha. Ty jo, a co když se třeba chováš jako idiot a ona prostě nemá na výběr?“
“Ale ona nemá na výběr přece. Žena není rovnocenná. Je něco jako zvíře. To je přece jasné.“
“No jasně. Tak to je pohoda, ne? Docela klika, že nám narostlo péro co?“
“Jednou to takhle bude všude na světě.“
Nadechnul jsem se… Nadechnul jsem se znovu. Zahodil jsem cigáro, chytil batoh a podal mu ruku. „Ba ne. Jsem si zcela jist, že nebude... Na shledanou.“

Sedím v hotelu na záchodě a čumím do Koránu. Nedá se to číst. Podobné pocity chovám k Bibli. Než se skrz to člověk prokouše, uvaří se mu makovice. Dokonalý výplach mozku. Knihy nevozím, a tak je Bible nebo Korán jediné rozptýlení pro pobyt na míse v hotelovém pokoji. Příhodné místo na četbu z ničeho se stvořivších textů. Hotový zázrak, tahle směs slov, která s trochou rozumu v hrsti, nedávají smysl a nemají hlavu ani patu. Musím to dočíst. Slíbil jsem si to. Když jsem zvládnul Nahý oběd, tak tohle snad taky. Nemám problém uznat, že některé myšlenky a teze dávají smysl. Ať už jsou v Bibli nebo Koránu. Naopak je hezké najít moudro, kterým se můžete v životě řídit, nebo se nad ním zamyslet. Problém je, že interpretace je už otázkou lidí, jedinců a církví. A tak se pořádají na farách homosexuální orgie, zabíjejí se lidé, sem tam vylítne do vzduchu letadlo s lidma. Protože tak to v těch knihách přece stojí. Někdo to tak pochopil. On za to přece nemůže. Zahodil jsem výtisk na podlahu. Nic o letadlech, píchání dětí a zabíjení žen jsem tam nenašel.

Islám se dá asi nejlépe pochopit skrze lidi, kteří se jím řídí. Nebo spíše neřídí. Mám pár přátel tohoto vyznání, a tak si s nimi povídám. Snažím se zjistit, jestli je třeba dělat si starosti. Odpůrci islámu jsou stejně radikální a zaslepení. Vtipné na nich je to, že o něm prakticky nic nevědí. Jen ví, že ho nechtějí, protože…protože…to. Dvě skupiny nemyslící vzteky. Plné emocí a hlouposti. Báječné podhoubí. V podobném vyrašil kdysi Adolf. Dívám se na obrazovku iPhonu. Arab mi pouští na Youtube (cha cha) video, kterak nějaký šejk utrácí v baru miliony dolarů. Prostě je hází kolem sebe. Na lidi, na zem, posypává s nimi zpěvačku, která strnule zpívá kňouravý song. V očích děs. Hromady prachů. Uživilo by to Rwandu. „Vidíš to? Vidíš to? To jsou všechno dolary. On tam přijde a může si dělat co chce. Cokoliv. Kdyby ji zabil, tak nikdo nic neřekne. A ona ho musí poslouchat. Hustý co? Koukej, hele jak to na ní sype.“ Dívám se na něj a na jeho výraz v obličeji. Svítí mu oči a hltá každou sekundu dehonestujícího představení. Usmívá se a závidí. Chce to také. Vzdělaný člověk. Chce se mi zvracet. Chce se mi... zvracet..!

Myslím si, že je to jen otázka zodpovědnosti. Kdyby byla dole každý rok pět měsíců klendra, žádný muslim by neměl na spřádání piklí čas. Běhal by po lese a rubal dřevo jako vzteklý, protože jinak by zmrznul. Řešil by izolaci, stará by mu dávala čočku a večer by měl ruce jako orangutan a usínal by se snem o hypotéce. Zimu na ně. Ne jen tu jednonoční. Muslimové mají velkou výhodu. Není jim co vzít. Těch pár rozbořených staveb v poušti nebo jiném nehostinném kraji? Co s tím. Kdo by o to stál. Šutráky a minová pole. Nemají co ztratit. Na druhou stranu se jim není co divit. Kdyby někdo rubnul v Ostravě víc hluboko a vytekla mu na holínky ropa, začaly by starosti. Přijelo by spousta lidí v oblecích a najednou by bylo všechno jinak. A pokud vám někdo rozšlehá zemi na hadry jen proto, aby ovládl ropné vrty, není se čemu divit. Taky bych chtěl vidět jeho játra na betonu. Drancujeme tyto země pod záminkou udržení světové rovnováhy. Dodáváme jim zbraně v pondělí a v úterý se jich bojíme společně na CNN. A ve středu jim pošleme další várku samopalů. Lžeme stejně jako oni. Jen se nás to nedotýká, protože tohle za nás řeší Amíci. A to jsou přece taky debilové. A taky proto je nenávidíme, ale hudrujeme u pumpy, jak je ten podělanej diesel drahej. Vždy je něco za něco. Čína se nenaváží do Iráku a Američané dělají, jako kdyby nevěděli, kde je Barma. Proč to tak je? Barma je u Číny. A je tam ropa. Světová rovnováha, kterou vám na BBC nevysvětlí.

Islám je fajn. Nedává smysl. Jeho praktiky v radikálních podobách jsou pro mě hloupé a debilní. Ale chápu, že někoho může přitahovat. Je to jeho věc. Ať si každý rozmyslí, co chce dělat a co ne. Podle mě na to má právo. Mám pár arabských přátel. Vypadají tak a i tak vystupují. Ženou se ke mně s napřaženou pravicí pokaždé, když je potkám. Přátelé na život a na smrt. Mluvím s nimi. Potkávám je na letištích, ulicích a v barech. Ptám se jich na věci, které mě zajímají. Je mi jedno, jaké kdo má vyznání. Je to jeho věc. Ať se modlí třeba k automatické pračce. Přeju mu to. Ale ať mě nenutí, abych byl stejný. Nevadí mi s lidmi nesouhlasit. Utvořil jsem si názor podle osobních prožitků. A vím, že ve chvíli, kdy by se začal lámat chleba a na nebi by vzplály prapory Svaté války, tito mí tmavoocí přátelé by mi bez váhání upajcovali palici před kamerou, vyvraždili mou rodinu a nepřipadalo by jim to ani trochu zvláštní. Nic moc zjištění.

Naštěstí zbývá na světě ještě dost lidí, kteří mají rozum. Jsou ochotni brát v úvahu argumenty, pochopit motivace a tolerovat rozhodnutí, která jim třeba nesedí. Jsem normální člověk a spousta věcí na světě mi vadí. Štvou mě a vytáčí do nebeských výšin. Ale chápu, že vše nemůže být jednobarevné a progress bez špatných kroků jednoduše neexistuje. A jednou, až půjde do tuhýho, tak budu stát na té straně s těmi lidmi, kteří ze sebe nenechají dělat slepé ovce. Kteří nejsou omámení nenávistí ani na jedné, ani na druhé straně. A doufám, že pár takových běhá i tam na poušti a že k ničemu takovému nakonec nikdy nedojde.

Mám rád Marlbora, piju Coca Colu, jezdím ve BMW, žeru v řetězcích, dám si kebab a vodní dýmku, tankuju diesel, létám Boeingy a Airbusy, respektuju holky, piju whisky, chodím se koupat nahatý a dívám se na americké filmy, kde se střílí do Rusáků. Mám rád muslimy, je s nimi legrace. Jsou svázáni zaslepeností, hloupostí a pocitem nadřazenosti. Jejich velikášství se samo od sebe zboří ve chvíli, kdy se rozhodnou vzít věci do svých rukou. Takových tu už pár v historii bylo. Islám se jednoho dne sám vyhodí do vzduchu. Ledaže by někdo vzal rozum do hrsti. Ale toho ve Svatých knihách najdete jen stopové prvky. Víc jich najdete v pohádkách. A ty se aspoň neberou tak vážně...

 

Ohodnoťte tento článek!

KOMENTÁŘE

PODOBNÉ ČLÁNKY