• LIDSTVO

JSEM PŘECE TOLERANTNÍ ČLOVĚK…!!!

Emil Jestřáb
Květen 14, 2015
Nedávno jsem narazil na tento zajímavý text. Krásně popisuje situaci, která nastane po po přílivu většího počtu uprchlíků do EU. Je tedy jakousi analogií toho, co nás všechny zcela jistě čeká. Není třeba nic jiného dodávat, či měnit. Užijte si to...


Jmenuji se Franta, a bydlím v malém městečku na Moravě.

Jednou jsem potkal bezdomovce, jmenoval se Jirka. Byl zmrzlý, zbědovaný a hladový. I zželelo se mi toho človíčka, tak jsem jej vzal k sobě domů. Nechal jsem jej vykoupat, dal mu čisté prádlo i šaty, uvařil mu večeři. Zalíbilo se mu u nás, tak jsem jej nechal přespat.

 

Jirkou to všechno začalo...

 

Jsem přece tolerantní člověk. Ráno, Jirka ještě spal, jsem se vypravil do práce s domněním, že se nasnídá a půjde po svých. Nešel. Vrátil jsem se z práce a on byl stále u nás doma. Nu což, jsme sami dva a máme třípokojový byt. Když se trošku uskrovníme, vejdeme se všichni tři. Za týden si Jirka přivedl kamaráda. Jmenoval se Josef. Byl stejně zbědovaný jako Jirka, tak jsem jej nechal také vykoupat a poskytl mu čisté prádlo i šaty. Josef dostal pochopitelně také najíst a uložili jsme je do pokojíčku k Jirkovi. Na druhý den jsem se vrátil z práce a Jirka i Josef se koukali na televizi.

Já miluji přírodu, tak se obvykle koukám na dokumenty stanice ZOOM, případně na komedie stanice Smíchov. Jirka s Josefem se koukali na nějaký horor, tak jsem si šel do ložnice číst. Jsem přece tolerantní člověk. Nesnáším jakékoliv násilí. Chlapci ale přírodu ani komedie nechtějí. Takže od zítřka sledujeme s manželkou (a s Jirkou a Josefem) horory, americké střílečky a vraždy všeho druhu. Netrvalo dlouho a zazvonil u nás další bezdomovec. František.

Bůh ví, jak se o nás dozvěděl, ale prosil, jestli by se nemohl u nás vykoupat. Tak jsme jej nechali vykoupat, dali mu čisté prádlo a čisté šaty. Dostal najíst a šel za svými kamarády do pokojíčku se vyspat. No což. Jeden nebo tři, místa máme dost. Jsem přece tolerantní člověk. Milujeme s manželkou zeleninu, ovoce, ryby a bílé maso. Jirka, Josef a František ale nikoliv. Oni jedí pouze vepřové, hovězí a spoustu uzenin. Co bychom pro ně neudělali….? Tak si s manželkou pomalu zvykáme na hovězí, vepřové a uzeniny. Víme sice, že to není zdravé, ani nám to moc nechutná. Ale jsem přece tolerantní člověk. Jsme už s manželkou sami dva a jsme oba zaměstnaní. Já vydělávám docela slušné peníze, takže si žijeme na dobré úrovni. Na bezdomovce jsme si již zvykli.

Za dva dny přišli hned tři. Zase bezdomovci. Karel, Petr a Mirek. Dostalo se jim veškerého komfortu, jako těm předešlým. Už se nevlezli do pokojíčku, tak jsme je ubytovali v obýváku. Spí společně na naší kožené rozkládací sedačce, pohodlně se tam vejdou. Nemá ani cenu, sedačku denně stahovat a roztahovat. Chlapci se stejně válí i přes den. Jsem přece tolerantní člověk. S manželkou jsme oba nekuřáci. Jirka, Josef, František ale i Karel, Petr a Mirek jsou kuřáci. Všichni. Nemám ale sílu je všechny vyhánět na balkon, hlavně v zimě. Tak se u nás začalo kouřit. Smrdí to strašně. Smrdí všechno. Oblečení, záclony, peřiny, nábytek. Propálené koberce jsme již vyhodili. Nejdůležitější ale je, že chlapci jsou spokojení. Jsem přece tolerantní člověk.

Dnes musím koupit dva kartony cigaret a tři kartony krabicového vína. Chlapci jsou na něj zvyklí, tak jim chci dopřát. Výplaty už nám nestačí, začínáme sahat do úspor. Je nás doma osm a to už něco stojí. Také jsem je všechny řádně nahlásil, tak za ně platím i poplatek za odpadky. Ale rezervu máme dosti velkou, v pohodě to zvládneme. Jsem přece tolerantní člověk. Pozítří, když jsem přišel z práce, stojí u našich dveří pět bezdomovců. Vypadali strašně. Dva z nich byli dokonce nemocní, tak jsem s nimi jel na pohotovost. Manželka se zatím postarala o zbylé tři. Naštěstí neměli nějakou vážnou nemoc, jen žloutenku typu B.

 

Podobnost ne zcela náhodná...

 

Ubytovali jsme je na chodbě, aby nenakazili ostatní a zbylé tři jsme dali do obýváku na nafukovací matrace. Jsem přece tolerantní člověk. Našel jsem si brigádu, abych je všechny uživil. Nedělá mi to problém, umím toho hodně a o práci jsem se nikdy nebál. Je o mne docela zájem, kolikrát musím práci i odmítnout. Teď už ale nemám tolik času, musím pomáhat manželce s našimi hosty. Je to náročné, pereme 3x denně, manželka žehlí ostošest a nestačí po nich uklízet vajgly a rozlité krabicové víno. Občas se někdo pozvrací přímo do peřin. Já vařím pro všechny, když nejsem v práci, koupil jsem nové, velké hrnce a kastroly. Jsem přece tolerantní člověk.

Jídlo chlapcům velice chutná, jsou to vděční strávníci. V pátek přicházím domů, a co nevidím. U našeho bytu stojí asi dvacet bezdomovců. Už je nemám kam ubytovat. Naštěstí jsem ve výboru samosprávy našeho domu. Narychlo svolávám schůzi samosprávy a hlasujeme o kvótách pro jednotlivé byty. Všichni jsou pro, uděláme o tom zápis. Je rozhodnuto. Každý byt si musí vzít domů dva až tři bezdomovce. Podle výdělku. Všichni si přinesou z práce potvrzení o svém výdělku a pro jistotu ještě daňové přiznání za minulý rok. Švindlovat se nebude, to tedy ne. Kam bychom se dostali….!!!?? Hezky spravedlivě. Dva nebo tři.

Možná, že ti, kteří mají čtyřpokoják by mohli ubytovat čtyři až pět lidí. Uvidíme. Obyvatel domu se přece ptát nebudeme, určitě by to neschválili. Stačí souhlas samosprávy. Lidem z baráku to oznámíme hezky na nástěnce. To bude nejlepší. Když se budou zdráhat, pošleme na ně Městkou policii. Od toho ji přece máme, ne??

Jsem sice tolerantní člověk, ale nenechám to všechno kurwa na sobě, no ni…???

 

Ohodnoťte tento článek!

KOMENTÁŘE

PODOBNÉ ČLÁNKY